Smrtonosná past 2
Na cívce po odpojení ss napětí vzniká impulz opačné polarity. Zvlášť u relé, jejichž cívka je spínána tranzistorem, by mohl mít tento "blesk" nedozírné následky. Proto se v takovýchto zapojeních dává vedle cívky dioda v závěrném směru, aby zkratovala opačné napětí. Mnohokrát jsem při použití tohoto ve své konstrukci přemýšlel, že bych mohl tu diodu také zavést přes kond, který by se tímto impulzem nabil. Nyní jsem se rozhodl to zkusit.
Zkoušel jsem to nejprve se samotnou vychylovací cívkou z televize, které jsem naměřil 28mH. K té jsem si dal ten nejlepší kond co jsem měl, tedy 470uF/450V, přes diodu 1N4007 na 1kV. Připojoval a odpojoval jsem ji rychle na zdroj 14V. Dostal jsem se až na 140V, kdy už to stopalo pomalu. Z pevného měděného drátu jsem si udělal vlnovku, kterou se zvýšila frekvence. S tou jsem se dostal až na 250V, které pak díky šroubováku udělaly pěknou ránu. Uvědomil jsem si, že je to vlastně násobič. Chtěl jsem něco takového provizorně zacelit, abych tomu našel využití. Vzal jsem tedy tuto cívku, pak ještě jednu ze staré zářivky s indukčností 50mH a také jednu malou z PC monitoru s indukčností 60mH. Z té jsem odvinul vinutí navinuté tlustým drátem, které stejně nemělo valnou indukčnost, a místo něj jsem vinutím tenkého drátu zvýšil indukčnost na 76mH. Jako kondenzátor jsem zvolil 330uF/200V, ke kterému nemám dvojici. Diodou jsem nechal 1N4007. Zkoušel jsem to jenom dráty od zdroje a fungovalo to. Vybil jsem to přes 100k, ale šlo to pomalu. Napětí jsem viděl na volt metru, ale jen při připojení. Nainstaloval jsem tedu k tomu do krabice voltmetr, který však byl plně vychýlen při 190mV. S jeho odporem 2k jsem si určil předřadný odpor 1M05. Dal jsem ho tam jako 750k a potenciometr 600k. Bylo to moc, a tak jsem zapojil 820k paraelně k 750k. Po nastavení voltmetr měřil přibližně do 100V, na něž měl stupnici. Abych kond nemusel ničit zkratováním, připojil jsem tam vypínač s odporem 10k na vybíjení. Aby se kond lépe nabíjel, prošil jsem víko krabice drátem, kde při ježdění po švu vzniká nabíjecí frekvence. Jeho protipólem je mínusová zdířka na levé straně krabice. Ještě jsem nainstaloval hlavní věc celého zařízení - jiskřiště. To jsem udělal z přepáleného letovacího očka na pravé straně krabice. Pro zmírnění šoku pro kondenzátor jsem to připojil přes cívku o 18 závitech. Celé to bylo ještě stále omezeno voltmetrem do 100V. Proto jsem dal na panel přepínač. Ten byl zapojen mezi odpory a potenciometr a tato 2 místa buď spojoval, nebo mezi ně připojoval 5 zenerek na 20V, které posunovalu něřený rozsah z 0-100V na 100-200V. Nejprve jsem se bál, že jejich závěrný proud bude kazit měření, ale nebylo tomu tak. Celé to funguje podle mých představ, ale nenapadá mě využití. Vytváří to sice maximálně jen 200V, ale výhodou je bezesporu to, že těchto 200V můžu vytvořit i v autě ze zapalování.